ZEMŘEL PAVEL HRUBEC

Z Muzea jihovýchodní Moravy ve Zlíně přichází v radostném předvánočním čase velmi smutná zpráva:

v pondělí 1. prosince 2025 nečekaně zemřel ve věku 64 let ředitel muzea Pavel HRUBEC.

Po jedenácti letech tak muzeum přichází o člověka, který se naprosto nebývalým způsobem zasloužil o rozkvět instituce, již spravoval. Po působení na několika vedoucích pozicích to byla právě práce ředitele muzea, která ho podle jeho slov naplňovala nejvíc. Jeho rozhled, dlouholeté zkušenosti, přesný úsudek a vytrvalost spolu se skvělým smyslem pro humor a laskavým srdcem zůstanou v nenahraditelné.

„Bylo nám velkou ctí,“ zní dnes z řad pracovníků muzea.

Rozloučení proběhne v úterý 9. prosince 2025 ve 14 hodin ve smuteční obřadní síni Městského hřbitova v Břeclavi.

***

Muzeum jihovýchodní Moravy ve Zlíně přišlo 1. prosince 2025 o svého ředitele Pavla Hrubce, který zemřel nečekaně ve věku 64 let. Po pouhých jedenácti letech v čele této přední zlínské kulturní instituce tu za ním zůstává obrovský kus práce, díky které dostal „své“ muzeum na skutečně vysokou úroveň.

Po působení na několika manažerských pozicích to byla právě práce ředitele muzea, která ho podle jeho slov naplňovala a bavila nejvíc. Přitom začátky neměl nijak snadné: nastoupil v r. 2014 poté, co byl odvolán předchozí ředitel, a přijetí muzejníky bylo tudíž rezervované. Záhy se ale začala karta obracet. Jeho zápal pro nastolení funkčního a efektivního systému sice narážel občas na neochotu vzdát se zaběhnutých postupů, ale nikdo nemohl popřít, že  ty nechtěné „novoty“ jsou ku prospěchu věci. Všechno nešlo vždycky hladce, protože jak víme, jen máloco je tak odolné jako zaťatý muzejník. Ale i tak časem musel každý připustit přinejmenším to, že ředitel Hrubec má úžasnou lidskou stránku plnou pochopení pro trable a starosti svých kolegů a taky skvělý smysl pro humor, s nímž se dalo překonat mnohé.

Jeho práce v muzeu byla pro něj takřka vším – a zároveň si vybírala svou daň. Znovu a znovu se pouštěl do nových projektů, které ho při pohledu na výsledky těšily, i do bojů s byrokracií, které ho naopak netěšily vůbec. Byl na své muzeum, jeho objekty, expozice i pracovníky pyšný a bojoval za ně kdykoli mohl. Jeho srdeční záležitostí byl obnovený komplex na Ploštině i s novými expozicemi a těšil se, až veřejnosti představí právě dokončovanou rekonstrukci hradu Malenovice i s jeho novinkami. S plným nasazením se ale věnoval každé muzejní záležitosti, od velkých akcí až po zdánlivé nicotnosti, a pokud mu to čas a zdraví dovolily, rád se zapojil – třeba jeho vězeň úpící z hladomorny hradu byl nezapomenutelný.

Byl nepřehlédnutelnou osobností s pevnými názory, a přitom se nebál říct, že se zmýlil nebo udělal chybu.  V době, kdy je dnes často žonglování se slovy víc než dobrá práce, poctivost a slušnost, tyto pojmy nehlásal, ale žil je. Byl člověkem, jakého potkáte jednou za život, a šéfem, o kterém si mnozí musí jen nechat zdát. V historii zlínského muzea je kapitola se jménem Pavla Hrubce pouze krátká. Patří ale k těm, po jejichž přečtení máte chuť si ji dát celou ještě jednou.

Děkujeme, pane řediteli. Bylo nám ctí.