OTTO SERÉNYI

Otto Johann Philipp hrabě Serényi von Kis-Serényi se narodil 21. září 1855 v Luhačovicích. Byl předposledním a nejvýznamnějším představitelem hraběcího rodu v luhačovické rodinné větvi. Po absolvování vídeňského lycea Theresiana studoval práva ve Vídni a v Praze, následně hospodářství v Prószkówě. Poté převzal zděděné velkostatky Luhačovice a Lomnice. Od roku 1886 reprezentoval stranu konzervativního velkostatku v moravském zemském sněmu a v letech 1888-1907 byl také členem říšského sněmu. V letech 1912-1918 byl členem panské sněmovny. Vrcholem Ottovy kariéry bylo jmenování moravským zemským hejtmanem, tento úřad předsedy moravského zemského sněmu zastával v letech 1906-1918. Byl historicky posledním zástupcem této funkce, protože se vznikem Československa po skončení první světové války tento úřad zanikl.

 

Jako mladík bezprostředně po studiích se na počátku 80. let 19. století Otto věnoval rozvoji lázní. Pověřil správce lázní Václava Pirchana, aby nechal přestavět Slanovodský mlýn na vilu Lipovou a poblíž nechal postavit vilu Růžovou. Opodál vyrostla vila Otto, zbořená potom při stavbě Společenského domu. Podařilo se mu také definitivně dokončit sjednocení lázeňského území pod hraběcí správou započaté předky vykoupením zbývajících pozemků od drobných majitelů. Brzy však začal zaměřovat své ambice k politické činnosti a od roku 1886 se věnoval Luhačovicím stále méně. Koncem 90. let 19. století, kdy se v lázních začaly výrazně projevovat zanedbanost a úpadek, začal zvažovat jejich prodej. Dostal několik nabídek, rozhodnutí padlo nakonec ve prospěch české Akciové společnosti lázní Luhačovských, vedené MUDr. Františkem Veselým.

 

Otto Serényi byl dvakrát ženatý. Poprvé pojal za manželku dceru majitelů buchlovického panství Josefínu z Berchtoldu (1862–1888), po její brzké smrti se roku 1892 oženil s Leopoldinou Harrachovou-Rohrau (1872–1917). Leopoldina patřila díky svému původu, spojenému s Lobkovicovými, k předním dvorním dámám u vídeňského dvora a podobně jako jiné vysoce postavené aristokratky se věnovala zejména charitativní činnosti. Během první světové války ošetřovala raněné vojáky v lazaretech. S Ottou Serényim měli pět dětí, Aloise, Marianu, Jindřišku Marii, Leopoldinu a Rudolfa.

Otto podporoval zapojení Luhačovic do železniční sítě, což je učinilo snadno dostupné pro turisty z celé Evropy. Po hraběti Ottovi je pojmenovaný pramen Ottovka, který je využíván od roku 1905. Zemřel v Lomnici 17. prosince 1927, kde je také pohřben spolu se svojí druhou manželkou Leopoldinou.