Historie hradu

Hrad Malenovice byl založen v 2. polovině 14. století moravským markrabětem Janem Jindřichem, bratrem císaře Karla IV. Stavba vznikla nejspíše po roce 1360 a nahradila předchozí tvrz, o jejímž umístění nevíme nic určitého. Není vyloučeno, že do konce 14. století stál již také úzký severovýchodní parkán. Ten doplňuje uzavřený obrys hradu a zřejmě umožňoval vjezd do starší brány před vznikem branské věže.

Od roku 1406 byl hrad zastavován. Po éře vlády moravských markrabat, která skončila pravděpodobně v 90. letech 14. století, se majitelé rychle střídali. Jeho druhým majitelem byl Hynek ze Šumvaldu, jenž- padl roku 1420 v bitvě u Vyšehradu. Následně hrad dobyli husitští Sirotci a změnili ho na základnu Smila z Moravan, který pak pustošil okolní statky. Dalším dlouhodobějším majitelem hradu a panství byl rod Lichtemburků, který je vlastnil s malou přestávkou v době husitských bouří od počátku 20. let 15. století do konce 70. let téhož století. Lichtenburkové vystavěli věž a rozšířili obytné budovy v nižší západní části hradu.

Na počátku 80. let 15. století získal hrad i panství Vilém Tetour z Tetova, kterému patřilo i panství zlínské. Za Tetourů prošel gotický hrad rozsáhlou renesanční přestavbou, která trvala téměř dvacet let. Bylo dokončeno severní křídlo a patro jižního křídla, vznikla polygonální nástavba věže.V roce 1570 prodal Burjan Tetour panství i hrad a otěže vlády po několika krátkodobých majitelích převzal v roce 1573 rod Bítovských ze Slavíkovi, který je držel prakticky do roku 1663, kdy zemřela Anna Veronika Bítovská ze Slavíkovi, dvakrát ovšem provdaná.

V roce 1692 koupil Malenovice hrabě František Karel z Lichtenštejn-Kastelkornu, který si malenovický hrad vybral za své trvalé sídlo a provedl velké stavební úpravy v barokním slohu. Vláda Lichtenštejn-Kastelkornů skončila v roce 1747, kdy Malenovice získali Salm-Neuburkové. Hrabě Karel Vincenc si v 70. letech 18. století nechal postavit zámek v Pohořelicích a malenovický hrad postupně ztratil svůj význam trvale obydleného šlechtického sídla. V této době začínají vznikat opěrné pilíře hradu, zajišťující jeho statiku.

Posledními majiteli hradu a panství byli příslušníci moravské větve rodu Šternberků. Ti bydleli trvale v Pohořelicích. Malenovický hrad však zůstal sídlem hospodářské správy panství a její úředníci zde i bydleli, proto majitelé pravidelně investovali do údržby i potřebných oprav objektu. V roce 1942 zabrali malenovické panství i s hradem Němci a dali je do nucené správy. V roce 1946 byl hrad zkonfiskován a od roku 1951, kdy prošel po požáru rekonstrukcí,  slouží k muzejním účelům. Socha posledního majitele, hraběte Jaroslava Šternberka, dnes zdobí prostor předhradí.

V roce 2010 došlo k rozsáhlé rekonstrukci budovy předhradí. Kromě opravy služebního bytu, vybudování kotelny, zázemí pro průvodce a kanceláře se dále vybudovala nová pokladna a nové sociální zařízení pro veřejnost. Při rekonstrukci byly zachovány a zrekonstruovány všechny dochované historické konstrukce a prvky a také fasáda zůstala při obnově zachována jak v členění, tak i v barevnosti. Investorem celé akce byl Zlínský kraj - zřizovatel našeho muzea. Stavební úpravy přišly na 6,9 miliónu korun.

Další rozsáhlá rekonstrukce, tentokrát zaměřená především na zlepšení statiky celé stavby a opravu fasády, proběhla v letech 2016 -2018. Práce na odvodnění nádvoří nebo zpevnění ocelovými lany provedla firma DEV Company. Investorem byl opět Zlínský kraj a částka oprav dosáhla 19,2 miliónů. Opravy byly zásadní pro budoucí existenci hradu i pro vznik dalších plánovaných expozic, především té archeologické.

• Podrobnější informace včetně stavební historie ZDE.
• literatura k dějinám hradu:

  Kohoutek, J.: Hrady jihovýchodní Moravy. MJVM Zlín, Archa, 1995, 112-113; Kohoutek, J. - Vácha, Z. - VRLA R.: Nové poznatky o stavebním vývoji hradu Malenovice. Archaeologia historica 25, 2000, 183-194; Vácha, Z.: Nález gotického průčelí hradu v Malenovicích. Zprávy památkové péče, roč. 60, 2000, č. 5, 132-137; Vrla, R.: Stavebně historický průzkum půdních prostor východní části jádra hradu Malenovice. Průzkumy památek VIII-1, 2001, 78-88.

•