Plánované změny expozice na Ploštině • Muzeum jihovýchodní Moravy ve Zlíně

„Zcela zásadní je … pojem pokora, dále také úcta, smíření a naděje. Pokora k místu, pokora k bolesti a lidské důstojnosti, úcta k památce padlým, památce přeživších a památce síly lidského ducha, schopného překonat bolest. Smíření s místem tragédie, naděje v budoucí život, v němž nebude prostor pro možnost opakování hrůzné minulosti. Zřejmá je taky snaha o to, aby se Ploština stala přirozeným živým místem piety bez apriorního ideologického podtextu a neupřímného patosu.“

(z libreta expozice)

Národní kulturní památník na Ploštině si v r. 2023 připomíná 78. výročí vypálení této pasekářské osady v atmosféře značně odlišné od minulých let. V tuto chvíli je víceméně ukončena výstavba a rekonstrukce objektů, expozic, památníku a dalších prostor a připravuje se slavnostní otevření projektu s názvem PLOŠTINA - MÍSTO S PAMĚTÍ

Základní linka expozice TRAGÉDIE NA PLOŠTINĚ začíná příběhem Ploštiny jako pasekářské osady, jakých vyrostly v katastrech valašských obcí stovky. Kořeny osídlení kraje lidmi ukáží v expozici i archeologické nálezy a svůj prostor dostanou i přírodní poměry, místní fauna a flóra, protože příroda zde určovala charakter lidského osídlení. Návštěvník nahlédne do tváře původní – dřevěné – Ploštině, kterou stihl ještě v létě roku 1944 vyfotografovat etnograf Karel Chotek během svého výzkumu.

Nejdůležitější částí expozice jsou ale válečné události. Jednotlivé nitky osudových okolností, rozhodnutí a činů, které přivedly v závěru 2. světové války do valašských hor partyzány, členy 1. čsl. partyzánské brigády Jana Žižky, proti nimž se postavil nacistický aparát v podobě zlínského gestapa, speciálních jednotek SS a protipartyzánské jednotky „Josef“. Okamžik vypálení osady je i kvůli absenci autentických předmětů pojednán minimalisticky. Dostatečně emotivní a vypovídající jsou ale samotné fotografie vypálených stavení, na kterých vidíme torza topenišť nebo ohořelé zemědělské stroje. Pieta vrcholí v prostoru ticha v sálu se jmény všech obětí. Protože Ploština bohužel nebyla jediným takto postiženým místem, zazní zde i příběhy dalších jako byl Juříčkův mlýn, Prlov či Vařákovy paseky. Nedílnou součástí expozice je zdejší krásná krajina, která návštěvníka obklopí poté, co vyjde ze ztemnělého a stísněného prostoru expozice. I proto je expoziční objekt zapuštěný do terénu, aby co nejméně rušil své okolí.

Námětem druhé části, která se nachází v nedalekém objektu č. p. 23, je poválečná proměna místa. Expozice NOVÁ PLOŠTINA a její instalace poválečného bydlení zachycuje pokus pozůstalých začít zde po tragédii nový život. V roce 1947 pro ně byly zbudovány čtyři dlouhé statky s mohutnými stodolami. Navazující část se věnuje vztahu společnosti k pietě a uctění památky padlých. Na příkladu Ploštiny jsou tyto proměny velmi charakteristické a dobře ilustrují moderní československé dějiny, od spontánní piety místních a konání polních mší až po velkolepé akce, které sloužily ideologii vládnoucího komunistického režimu. Prostor podkroví je vyhrazen pro sezónní výstavy, které budou navazovat na expozici a rozvíjet témata související s Ploštinou. Celodřevěný objekt stodoly má být v příznivých povětrnostních podmínkách využíván pro animační a výukové aktivity, příležitostné semináře a konference.

Tvůrci nových expozic stáli před obtížným úkolem, jak složité válečné a poválečné události v expozici srozumitelně a emotivně zobrazit. Vedle vystavení fotografií, archivních dokumentů a sbírkových předmětů zlínského muzea zazní v expozici i svědectví pamětníků. Většinou těch, jejichž vzpomínky zaznamenal jedinečný projekt Paměť národa provozovaný neziskovou organizací Post Bellum.