Tento web používá soubory cookie. Dalším procházením tohoto webu vyjadřujete souhlas s naším používáním souborů cookie. Více informací najdete ZDE.
Souhlasím

Svátek svatého Martina

AKCE
14. budova baťovského areálu

Svátek svatého Martina (11. listopad)

Všichni patrně známe pranostiku o svatém Martinovi, který přijíždí na bílém koni a přináší nám zimu a sníh, který však bývá v poslední době stále větší vzácností.

V podobném smyslu zapsal rodák z Mladcové, dialektolog František Bartoš, i další méně známé pranostiky, například: Přijede-li sv. Martin na bílém koni, metelice za metelicí se honí nebo Na sv. Martinka, dobrá bývá peřinka, Na sv. Martinka, drž se synku komína, Na sv. Martina, kouřívá se z komína. Různých rčení, které se pojí se jménem tohoto oblíbeného světce, je však více. Počasí na svatého Martina bylo také pozorováno ve vztahu se svátkem Všech svatých ze začátku měsíce: Sníh, nepřijde-li na vše svaté v noci, přijde na Martina s celou mocí; Všeci svatí zimu – sv. Martin teplo a naopak Všeci svatí teplo – sv. Martin zimu. Některé martinské pranostiky ovšem věští, že to s tou zimou zase tak slavné nebude: Martinův led - vodou bude hned nebo Chodí-li na sv. Martina po ledě husa, může pak choditi bosa.

Podívejme se blíže na život tohoto podivuhodného světce. Martin byl římský voják, dokonce důstojník jezdectva, který žil ve 4. století n. l. Pocházel z území dnešního Maďarska, tehdy Panonie. Svůj život prožil v Galii v oblasti dnešní Francie. Když se jednoho večera vracel do vojenského tábora v Amiensu, setkal se v bráně s žebrákem, který v chladné noci neměl nic pořádného na sobě. Protože Martin neměl, čím by ho obdaroval, rozťal svůj plášť mečem a polovinu chudákovi věnoval.

Následující noc se mu ve snu zjevil Ježíš Kristus oblečený právě do poloviny darovaného pláště. Toto vidění změnilo Martinův život a bylo příčinou jeho obrácení na křesťanskou víru. Nechal se pokřtít a odešel z vojenské služby. Když byl v roce 371 n. l. zvolen biskupem v Tours, podařilo se mu biskupskou službu spojit s pokorou, askezí a odříkáním. Kolem jeho chatrče poblíž řeky Loiry vyrostla záhy osada mnichů, pozdější opatství Marmoutier. Den jeho pohřbu 11. listopadu 397 n. l. je památkou v církevním kalendáři. Podle sídelního města svého biskupství je nazýván Martinem z Tours. Vzhledem k místu světcova působení byl jeho kult nejsilnější ve Francii, odkud se šířil na východ a na sever.

Svatý Martin je uctíván jako průkopník mnišského života, byl patronem franckých králů a přeneseně celé Francie. Je ochráncem těch povolání, která mají co do činění s koňmi, dříve to bylo především jezdectvo (dragouni nebo husaři), z řemesel podkováři. Za svého jej uznávaly také některá řemesla pracující s textiliemi a kůžemi, jako koželuzi, krejčí, rukavičkáři, kloboučníci, vzdáleně zbrojíři. V lidovém pojetí byl ochráncem domácích zvířat a paradoxně i hus. Svatému Martinovi je zasvěceno zhruba přes 4,5 tisíce kostelů a kaplí po celém světě, v moravské církevní provincii 46. Z nejbližšího okolí připomeňme kostel sv. Martina v Pozlovicích, v Tlumačově, ve Veselé u Zašové, také v Bánově nebo Buchlovicích. Kaple toho jména bychom našli ve Vlčkové nebo ve Zlíně-Přílukách. V Holešově nese světcovo jméno farní dům, kdysi městský špitál, a přilehlá kaple.

Ve 14. století obcházeli s martinskou koledou chudí žáci a městští zaměstnanci. Koledování bylo velmi rozšířené a patřilo ke společenským povinnostem. Zvyk se udržel až do husitského období, kdy bylo koledování zakázáno. Brojili proti němu husitští kazatelé. Na Martina už potom koledovali jenom žáci, kteří si na tuto příležitost skládali české a latinské písně.

Den 11. listopadu byl jedním z několika tradičních dnů, kdy čeleď měnila hospodáře. Známější je dnes svátek sv. Štěpána, ale svatomartinský termín je údajně starší. Chasníci a děvečky obnovovali smlouvu s hospodářem nebo službu opouštěli. V každém případě to byla pro chasu příležitost k pořádně nevázané oslavě. Na to potom reagovali jak tehdejší mravokárci, tak i úřady některými restriktivními nařízeními. Pojem martinkovat znamenal jak měnit službu, tak i být na zahálce, slovo martinek označovalo rozpustilého člověka, platil příměr světit Martínka – flámovat.

Na venkově se v tento den uzavíral hospodářský rok. Byl čas složit obecní účty, přijmout mezi sebe nové hospodáře a uzavřít nové smlouvy mezi obcí a jejími zaměstnanci. Mezi takové pracovníky dříve patřil například obecní pastýř, ovčák, ponocný, někde učitel i kovář, který měl v nájmu obecní kovárnu. Odměna se jim vyplácela nejen v penězích, ale v naturáliích, například v obilí. Pastýř dostával od sedláků tolik dílů obilí, o kolik kusů dobytka hospodáře se staral. Vyplácení bylo příležitostí k sousedské zábavě a dobré hostině, na kterou přispívali právě noví obecní služebníci nebo nově přijatí hospodáři.

Se dnem svatého Martina si dodnes spojujeme především pojídání masných a tučných jídel. Důvod, proč hodování vyšlo zrovna na tento den, je takový, že ve středověku byl před vánočními svátky předepsán šestitýdenní půst. Začátek adventního půstu tedy vycházel už krátce po sv. Martinovi. Dodnes nejrozšířenějším pokrmem je svatomartinská husa. První zmínky o ní máme již ze žákovských koled z 15. století. Jednalo se o zvyk, který byl společný jak pro venkov, tak pro města. Pečená husa se společně konzumovala, jídlo se dělilo podle přesného klíče. Z obraných kostí se někdy věštilo počasí. Posvícení s dobrým jídlem a taneční zábavou doprovázely koláče, typickým pečivem byly rohlíky, rohy či podkovy, buchty, kterými hospodyně vyprovázela vandrující čeleď. Na základě legendy o zázračném vysazení vinného keře sv. Martinem se světec přirozeně stal i patronem vinařů. Zvlášť když jeho svátek zapadá do období, které patří ochutnávání prvních vín nového ročníku.

V současné době přibývá obcí a měst, kde se všechny tyto tradice spojují do nejrůznějších oblíbených svatomartinských oslav, při nichž je většinou zdůrazňován gastronomický prvek. Některé slavnosti doprovází příjezd dobově oděného svatého Martina a jeho družiny, jinde je odehrána scénka setkání světce se žebrákem, akci může doprovázet bohatý kulturní program. Pojmenování je různé. V místech, kde je kostel sv. Martina se samozřejmě jedná o hody (den zasvěcení kostela), jinde se může jednat o svatomartinské hodování, o otevírání svatomartinských vín s jeho žehnáním, svatomartinské husí hody nebo svatomartinské trhy. Svátek je příležitostí i pro různé průvody nebo výjezdy.

Mgr. Ondřej Machálek

kurátor etnografie

 

Použité foto:

1.-2.Sv. Martin se dělí s žebrákem o svůj plášť. Připomenutí svatomartinské legendy holešovskou farností v roce 2013. Foto M. Machálková, 2013

3.-4. Příjezd družiny sv. Martina na holešovské náměstí, 2019. Foto H. Helsnerová, 2019

5. Žehnání svatomartinských vín. Holešov, 2019. Foto H. Helsnerová, 2019

Napište nám

Napište nám





Pro odeslání dotazu vyplňte prosím následující kód (*): SPAM kód
Položky označené * jsou povinné!

KALENDÁŘ AKCÍ
<< listopad / 2020 >>

  • Po
  • Út
  • St
  • Čt
  • So
  • Ne
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  • 1
  • 2
  • 3
  • 4
  • 5
  • 6
  • 7
  • 8
  • 9
  • 10
  • 11
  • 12
  • 13
  • 14
  • 15
  • 16
  • 17
  • 18
  • 19
  • 20
  • 21
  • 22
  • 23
  • 24
  • 25
  • 26
  • 27
  • 28
  • 29
  • 30
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  

VÝSTAVY A AKCE

Svátek svaté Cecílie a Kateřiny

14. budova baťovského areálu

AKCE
ETNOGRAFIE...

Ztracená místa Zlína II

14. budova baťovského areálu

AKCE
HISTORIE...

Fotosoutěž XI. ročník

14. budova baťovského areálu

AKCE
Muzeum jihovýchodní Moravy ve Zlíně a Klub H + Z, občanské sdružení pro využití odkazu Jiřího Ha...

Není nad špatné počasí

14. budova baťovského areálu

AKCE
ZOOLOGIE...

Ztracená místa Zlína I

14. budova baťovského areálu

AKCE
HISTORIE...

Svátek svatého Martina

14. budova baťovského areálu

AKCE
ETNOGRAFIE...

Projekt Samet v divadle

14. budova baťovského areálu

AKCE
17. - 27. 11. 2020 ONLINE...

Oděv v historii 2020

14. budova baťovského areálu

AKCE
on-line seminář...

Divočina v srdci Zlína

14. budova baťovského areálu

AKCE
ZOOLOGIE...

Dušičky

14. budova baťovského areálu

AKCE
ETNOGRAFIE...