Výstavy a akce

Není nad špatné počasí

14. budova baťovského areálu

Není nad špatné počasí

Tak už zase nastávají dny, kdy se ve Zlíně celý den převalují nevlídné chuchvalce mlh, je sychravo a ven se nikomu nechce. To je ale to správné počasí na výlet. Ne, opravdu jsem se nepomátl na rozumu. Za těchto inverzních situací se vyplatí vycestovat někam o pár desítek metrů výš a budete-li mít trochu štěstí, jakoby mávnutím kouzelného proutku se ocitnete v úplně jiném světě.

Ti, kdož to mají blíže do Chřibů, mohou vyzkoušet, zda tento efekt funguje třeba ve Žlutavě, Nové Dědině nebo na kopci Rovná nad vesnicí Košíky. Já se vydávám do Lukova na úpatí Hostýnských vrchů. Ještě v samotné vesnici je syrová mlha, ale jak stoupám k parkovišti pod hradem, tak se protrhává. Když pokračuji ještě kousek po louce nahoru k hradu, nastane zázrak. Vstupuji do sluncem prozářené krajiny. Ohlédnu se. Pode mnou leží bílá hustá mlžná deka. Nemohu se toho pohledu nabažit. Sluneční paprsky mě příjemně hřejí do tváří. Sundám svetr a šup s ním do batohu. Vyšlapu až k hradu a pokračuji dál po červené značce. Po levé straně se nabízejí výhledy na sluncem zalité zalesněné kopce – Velá, Bzová, Ondřejovsko. Teplé počasí vylákalo z úkrytů i hmyz. Chvilku pozoruji pinožení střevlíka v lesní hrabance. Vracím se k hradu. Blíží se večer, už je tu jenom pár opozdilců. Procházím ztichlou zříceninou až úplně nahoru. V pohasínajícím světle slunce chýlícího se k západnímu obzoru se ohromenému poutníkovi nabízí téměř snový výjev. Dole v údolí se rozlévá obrovské mlžné moře, ze kterého jako ostrovy vystupují vyšší kopce a pás Chřibů. Teleobjektivem si přitáhnu ty vzdálené vrcholky a poznávám siluetu hradu Buchlova. Tajemný hrad v Karpatech. Navlékám si svetr, scházím dolů a pohlcuje mne mlha. Spěchám domů, abych se v teple pokochal záběry, které jsem na dnešním výletě pořídil.

Dušan Trávníček,

zoolog MJVM